Ace Combat: Assault Horizon

recenze  15
Martin Šmíd, 23. 10. 2011 21:30
Sérii Ace Combat nemusíme konzolovým hráčům dlouho představovat. Velkou slávu totiž zažila na prvním i druhém Playstationu, aby se na současné generaci objevila v podobě šestého dílu na Xboxu 360. Od té doby jsme žádný další díl na HD konzolích neměli, což bylo určitě menším zklamání. Namco Bandai ale na sérii nezanevřelo. To se jen pomalinku připravoval menší restart série, který se jmenuje Ace Combat: Assault Horizon a má za úkol obšťastnit nejen fanoušky, ale i nalákat nové hráče. Jestli se to podařilo naplnit, na to odpoví naše recenze.

Pokud jste hráli předchozí díly a jste velkými fanoušky této série, možná budete z nového dílu trošinku rozladěni. Hratelností a stylem vyprávění příběhu totiž ani trochu nepřipomíná starší díly, ale spíše sérii Call of Duty a další moderní střílečky. Ace Combat: Assault Horizon je totiž adrenalinová jízda od začátku do konce, přičemž nyní je na vás, jak se k této skutečnosti postavíte. Příběh přináší plno nejrůznějších zvratů, objeví se dokonce zlí rusové a další náležitosti, které nemohou k akční hře chybět. Zde se jede docela lineární šablonou. Příběh je ale na druhou stranu docela zajímavý a sám o sobě vás udrží u hry od začátku do konce. Pokud mu tedy dáte šanci, což bude pro fanoušky docela problém. Osobně se mi příběh líbil daleko více než v klasických akčních hrách, což bych třeba u této série až tak nečekal. Dobře jsou zrežírované i filmečky mezi misemi, které doplňují chytré dialogy.

Začátek vás přímo vtáhne do celkového dění a ani nemáte šanci se rozkoukat, co se přesně děje. Jste házení z jedné mise do druhé, přičemž ty jsou dobře promíchány, abyste se nenudili. Nejprve budete lítat ve stíhačce a bojovat v hektických bitvách s protivníky, poté zase usednete do kokpitu vrtulníku AH-64D Apache Longbow a budete likvidovat jednoho teroristu za druhým pěkně zblízka. Ve třetím typu se poté podíváte do bombardéru B-1B, kterým budete ničit pozemní cíle a ochraňovat jednotky, které v oblasti operují. Hlavní příběhová kampaň má po stránce hratelnosti i intenzity velký spád. Co se týče délky, tak u ní záleží čistě na vašich zkušenostech. Pokud patříte k těm zkušenějším hráčům akčních her a předchozích dílů, měla by vám kampaň zabrat nějakých deset hodin, což není vůbec špatná vizitka.

Velkou, a o to více rozporuplnější novinkou je Dog Fight Mode režim, do kterého se během hraní můžete přepnout. Stačí zaměřit protivníka, a pokud je v dostatečné blízkosti, hra vám umožní stisknutím LB + RB přepnout do tohoto speciálního režimu. V něm vidíte své letadlo v takovém až filmovém režimu, přičemž před sebou máte kruh, kterým zaměřujete protivníka. Pokud protivníka po několik vteřin máte zaměřeného, kruh zezelená a vy můžete vypustit raketu. V tento moment raketa nemá šanci minout, takže protivník jde po několika zásazích dolů. Dog Fight Mode vám během hraní neukazuje, jen když zaměříte nepřátele, ale i když nepřátelé zaměří vás. V tento moment jste tak vy, kdo musí ze skoro jistého sestřelení uniknout, takže musíte provádět všelijaké úhybné manévry a další psí kusy, aby vás nepřítel pustil. Dog Fight Mode je docela rozporuplným režimem, protože na jednu stranu přidává větší akčnost, jednoduchost a i filmovost, ale to zřejmě fanoušky moc zajímat nebude.

Co je určitě dobře, jsou časté checkpointy. Většinou se vám hra uloží po dobře zvládnutém úkolu, který v dané misi netrvá více než pár minut. Odpadá tak frustrování z náhlé smrti na konci mise. Vždy opakujete jen poslední část. Obtížnost je navíc posazena docela rozumně. Na nejmenší obtížnost moc práce mít nebudete. Na střední už vás dokážou nepřátelé pořádně potrápit a užijete si i plno nádherných vzdušných bitev. To třetí nejtěžší obtížnost je pak určena jen těm největším labužníkům. Pořád ale mějte na paměti, že jde o arkádu a na simulátor si ani na tu největší obtížnost nový Ace Combat nehraje.

Vývojáři si nevzali inspiraci z Call of Duty série pouze do hry pro jednoho hráče, ale také do multiplayeru. Naleznete tu totiž klasické levelování skrze nasbírané body, za což si můžete odemykat řadu dalších zajímavých funkcí. V samotném multiplayeru naleznete jak klasické herní režimy, tak ty zaměřené na kooperaci. Nejvíce se mi líbil režim Capital Conquest, ve kterém proti sobě bojují dva týmy ve stanovené časové lhůtě, přičemž se do hraní později zapojí i bombardéry. Naleznete tu ale i klasický Deathmath nebo režim Domination. Multiplayer určitě přináší další porci zábavy a udrží vás po několik hodin ve vzduchu.

Už šestý díl Ace Combat byl po grafické stránce nádhernou hrou a Ace Combat: Assault Horizon není moc pozadu. Vývojáři engine trošinku vylepšili, takže můžete obdivovat detailně vymodelované letouny a další pěkné efekty. Samozřejmě prostředí trochu pokulhává, zvláště když se dostanete příliš nízko, uvidíte jen placku s několika budovami nebo stromy. Když už se tak ale stane, budete mít ve většině případů spoustu jiných věcí na práci, než si všímat nedokonalé krajiny. Daleko více vás určitě bude zajímat framerate, který je v námi testované verzi naprosto v pohodě a neklesá. Hudební stránka je na tom také velmi dobře, přičemž velkou pochvalu si vývojáři zaslouží za zvuky. Díky nim si budete připadat jako na skutečném bojišti.

Fanoušci budou možná namítat, že jde až o příliš velký odklon od zažitých pořádků k velké akčnosti a linearitě. Pravdou ovšem je, že Ace Combat: Assault Horizon je velmi kompaktní a zábavnou hrou, a to nejen v singleplayeru, ale také v multiplayeru, který hráče jen tak nepustí. Pokud si chcete zahrát povedenou hru, ve které létáte ve vrtulníku, stíhačkách nebo bombardérech, je pro vás Ace Combat: Assault Horizon rozhodně tou nejlepší volbou. Možná po dohrání navíc zjistíte, že jde pravděpodobně o nejlepší díl za dost dlouhou dobu a nejlepší hru v tomto docela raritním žánru.

Ace Combat: Assault Horizon

ps3x360
Namco Bandai Games, Project Aces
Datum vydání hry:
14. 10. 2011
Žánr:
Střílečka, Simulátor, Arkáda
KARTA HRY
8/10

Komentáře